Vzpomínky, nostalgie, změny a... Narozeniny

8. listopadu 2009 v 18:43 | Viviana Mori
Tak.
Dneska se to konečně stalo.
Dneska, na hodinu přesně ve 12:35 jsem dosáhla plnoletosti.


Tenhle den jsem očekávala už hodně dlouho. Nejdřív kvůli tomu, že jsem předpokládala, že budu svobodnější. Že mi všude prodají cigára i alkohol. Že se budu moct konečně opíjet i legálně. Což je docela hrozný, když jsem ještě vlastně dítě a navíc tak i vypadám. Nevypadám na osmnáct. Lidi mě tipují tak na šestnáct, někdy i na čtrnáct.
To jen když se hodně nalíčím a obléknu do těch svých gotických hadříků, bych možná mohla vypadat i na devatenáct.

Každopádně, těšila jsem se. Ty roky vám nikdo upřít nemůže, ať vypadáte jakkoli. Cítím se klidnější. Vím, že už můžu jednat sama za sebe, můžu vyhledat pomoc psychologa aniž bych se bála, že se to nějak dostane k rodičům. Můžu být brána vážnějí. I když tuším, že rodiče mě berou pořád jako malé dítě, kterému kdysi vyměňovali plenky.



Včera mě chytla taková ta klasická nostalgie. Takový ten smutek, který mě přepadá před každými narozeninami. Šla jsem spát sedmnáctiletá a říkala jsem si... Zítra už mi bude osmnáct, a sedmnáct mi už nikdy v životě nebude...

Trochu se mi chtělo i plakat, ani usnout jsem nemohla, jak jsem chtěla vstřebat ten poslední nádech...


A pak, když jsem usínala, najednou se ozvala nějaká rána a něco se mnou škublo... Rozsvítila jsem a koukala, co mohzlo spadnout, ale nic jsem nenašla. Koukla jsem na hodinky a byla přesně půlnoc.

Bylo to tady.



Jsem zvědavá, co mi tenhle věk přinese. Vždyť mé sedmnáctileté narozeniny byly tak nedávno, a tolik jsem se za tu dobu změnila. Před rokem tu seděla vyčerpaná anorektička, která měla výčitky, že snědla kus narozeninového dortu. Holka, která byla hluboce zraněná láskou, toužící po odplatě, po klidu, který si chtěla dopřát skokem z mostu... Vzpomínám si, jak jsem seděla na lavičce a myslela, že mě už nic hezkého nečeká... Z té doby mám nejhlubší jizvy, jak na těle, tak i na duši.

Minulý podzim byl hrozně zlý.

I když... Přecejen mé loňské narozeniny nebyly tak špatné. Strávila jsem je s Janou a Mírou, bez myšlenek na člověka, který mi tak zlomil srdce.

Nezapomenu, jak jsem Míru objala na lavičce a jak tam přišla černá kočka. Přišla k nám a začla se s náma mazlit. Říkala jsem si, kéž by takhle byla milá i ta moje Sharon...
Byl to krásný dárek k narozkám.

Pak, když odcházela, se ještě pár metrů od nás zastavila, vrátila se zpátky a otřela se o mojí paži. To mi napořád zůstane v paměti.



Vlastně můžu říct., že mám za sebou asi nejvýznamnější a nejzlomovější rok v mém životě.
Stihla jsem v něm přímo ze dna vyjít až na úplný vrchol. Stihla jsem odpustit, zamilovat se, poprvé se opít ( i když to není nic, čím by se člověk mohl chlubit), stihla jsem napsat skvělé básně, které se lidem líbí. Uvědomila jsem si, že život je krásný, i když je chvílema dost krutý. Ale že musíme mít víru a zůstat.



Odejít by byla ta největší zbabělost.



Teď už to vím, a ačkoliv jsem si myslela, že mě už nečeká nic pěkného...



Těch pěkných věcí bylo tak moc, že je ani nedokáži spočítat.



Za to, že jsem se dostala ze dna vděčím hlavně mé jediné lásce Mírovi, Janě a Verče.
Bez nich bych byla jen pouhý prach.



A doufám, že se to ještě změní.

S alkoholem jsem přestala, s beznadějí také, a prudkou nenávist jsem už nepocítila...


A i přes tu nemocnici která mě čeká, i přes tu školu, přes mou zničenou psychiku a pošramocené zdraví...


pevně doufám, že vycházím vstříc lepšímu životu.




Děkuju moc vám všem.

Vaše Viv, alias Hvězda na příkopu


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janik Janik | E-mail | 9. listopadu 2009 v 16:43 | Reagovat

Budiž toto počátek tvé nové, ještě lepší životní etapy :-)

2 Míra Míra | 9. listopadu 2009 v 18:47 | Reagovat

Ahojky,
Před rokem bylo nejvtipnejší na tý číče, jak z počátku se snažila tvářit, jako největší dáma a pak, jak viděla můru lítající nad chodníkem. Zbystřila a hop od nás z lavičky a začala jí honit a šmátrat po ní tlapka. Bylo to strašně vtipný.
Tento rok byl dost přelomový, dostala ses z náročných situací, i když teďka jich taky několik bylo. Snad ode dneška už to půjde jen k lepšímu. Dnes máme 10ti měsíční výročí, tak to je super, ne? Určitě spolu budeme hodně dlouho a snad napořád. :-)
Z nemocnice neměj strach, určitě to nebude nic vážného, akorát použijí lepší přístroj a všecko zjistí. A určitě tam nebudeš sama, budeme tam za tebou chodit. Zase bude fajn, uvidíš :-*
pa pa Míra

3 Lawiane Lawiane | Web | 9. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

Tak to ti přeju Všecko, všecinko nejlepší, ať se ti vše daří a není tu už tolik těch depresivních článků.
Já budu mít v neděli 17.

4 Floriziel Floriziel | 9. listopadu 2009 v 22:03 | Reagovat

Jé, přeju ti krásný Život. Měj se ráda a na světě ti bude fajn. Vy jste všichni tak starší... jak jsem tak mladičkej. :D
Je to hezkej článek. Rok to byl asi zlomovej, ale to ostatně neznamená že tenhle to nemůže být taky... snad jen zlomový ve všech dobrrých věcech.
Jsem rád že můžu číst tvoje články.
A zlato, pořád čekám na icq. :D ... jako si nemysli, mě rohlíkem nevožereš.... ikdyž možná jo. Ale to by mi muselo hrabat. :D :p

5 Bels Bels | Web | 14. listopadu 2009 v 14:00 | Reagovat

Zajímavé kolik věcí se dokáže za pouhý rok změnit. V prosinci mám 17té narozeniny.. Zajímalo by mě, co mě v tom roce čeká..;)

6 Lian Lian | Web | 16. listopadu 2009 v 6:46 | Reagovat

,.,).

7 Lian Lian | Web | 25. listopadu 2009 v 12:43 | Reagovat

No tohle... co jsem to napsal za komentář, to nechápu, jak se mi to povedlo.
chtěl jsem říct, že si vedeš skvěle, když jsi toho tolik zažila za jeden rok.

8 Ronnie Ronnie | Web | 1. listopadu 2012 v 16:15 | Reagovat

Zoufalství je největší z našich chyb.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama