Přežijme zimu a neumírejme pro zlé!

26. září 2009 v 17:30
(Tento článek je věnován všem, kteří trpí nedostatkem úcty kvůli své váze. Všem, kteří chtějí bojovat. A taky těm, kdo ještě nestačili pochopit...)


Oplácanější ženská lépe přežije zimu, tak si ženský vybírali už lovci mamutů a spoustu lidí má neodbytný pocit, že se k té době nějak vracíme. Podle mě by to nebylo na škodu, kdyby lidi přestali odsuzovat chuť k jídlu. Rozhodně je lepší sex s nějakou babou, kterou máte za co chytit a né si pak připadat, jak kdybyste spadli ze schodů, jelikož budete mít proleženiny a odřeniny od jejích kostí...

Nevím, proč je stále tak dbáno o to, jak člověk vypadá. Támhle má někdo pár kilo navíc a lidi se tváří, že je to průšvih století. Není! Je všeobecně dokázáno, že člověk s normální postavou má lepší náladu, více si užívá života a je i zdravější, než holka ala vychrtlej potkánek....


Ale proč o tom vlastně tak dumám... Ve škole znám několik druhů holek. Jedny, co jedí, přibývají a nevadí jim to, protože jsou i tak šťastné. Další, co jedí málo, ale mají prostě mohutnou postavu v genech. Třetí, které mohou sníst co chtějí a nikdy nepřiberou...

A další skupinka jsou holky, co dokážou shodit i přibrat, pokud se jim chce, ale stejně jim to k žádné oblíbenosti nepomůže.

Některé skupinky se na vás budou koukat jak na cvoka, když začnete mluvit o dietách.
Ano, je to blbost, ale všimněte si, kdo to většinou říká.... Holky, co už neschoděj a chtějí se nějak utěšit. Nebo holky, které nikdy s váhou neměli problém. To nemám ráda, to se jim pak říká jednoduše. Holka, která nikdy netrpěla svými kily pomalu ani neví o čem mluví.

Ale tím nechci poukazovat na to, že bychom tyhle holky neměly poslouchat. Otázkou je, jak bereme sami sebe a život. A jak nás bere okolí.

Například já mám se svou postavou celkem problém. Ano, poslední rok jsem strávila život jako hodně hubený člověk, ale bylo to kvůli psychickým problémům, bolavým srdcem ze vztahu a také...zkrátka anorexie. V šesté třídě jsem také byla hubená jen proto, že se mi téměř celý první stupeň posmívali kvůli tomu, jak vypadám. Prý jsem byla staromódní, obézní a nudná.

Já na to srala. Ale... něco ve vás zakotví, uhnízdí a... Pak ať si každý říká co chce, člověk se snaží to změnit.

A tak se stalo.

Když nad tím zpětně přemýšlím, nemám hubenost spojenou vlastně s ničím hezkým. Hezké je jen to, že po vás najednou každý slintá a nebo je kolem vás zvýšená pozornost lidí, co si říkají, jestli náhodou nejste nemocná.

Proto bych nějaké extrémy nedoporučovala. Když už na vás padne ta depka, chce to cvičit... Uvolní to endorfiny a ještě schodíte :-) Ale odepírat si pizzu, hranolky nebo čokoládu... To je přece už týrání, ne?

Na jazyk se mi dostává otázka, proč některé matky neberou své dcery takové jaké jsou. Vemte si, že spoustu holek se stává anorektičkami jen z popudu své perfekcionistické rodiny. Takové matky mají většinou nějaký komplex, či si myslí, že jejich dcery musí dosáhnout všeho, co se rodičům za život nepovedlo.

Dnes dopoledne jsem se s mámou šíleně pohádala, a z tohoto popudu právě píši tento článek. Nyní vážím padesát kilo a měřím něco kolem 155 cm. Vyplývá z toho, že nemám postavu modelky, ale že bych byla tak tlustá, až bych z toho měla mít zdravotní problémy, jak tvrdí moje máma, to se mi teda ani trochu nezdá.
Podle mámy nesmím mít žádná kila navíc. Nesmím mít porci větší ani stejně velkou, jako má táta. Každý den se ujišťuje, jestli jsem si ve škole náhodou nekoupila nějakou sladkost. Každý den se mě ptá, co jsem jedla... A když je to jen trochu víc, než by se jí líbilo, pomalu se tváří jak na pohřbu...

Tak takhle né mami.


Tohle ti chci vzkázat:

To, kolik vážím a jak vypadám, je už dávno moje věc. Po tom všem co jsem si zažila, mám právo si sama zvolit formu života. Mám právo se nadlábnout a pak se díky tomu cítit líp. Mám právo cvičit až se mi bude chtítˇ, nemusím spalovat všechno co sním...
Taky nemůžu za to že máš komplex z toho, že ty jako hubená ženská opravdu nevypadáš...
Já nemůžu za to že ty sama pro svou postavu nic neděláš.

Já jsem šťastná a to by pro tebe mělo být hlavní. A né se pořád pídit po tom kolik vážím a kde se mi co uložilo.



Čili... Myslím si, že život se musí brát s rezervou, s legrací.... Svoje tělo můžeme změnit vždycky, ale psychické šrámy, které lidé působí jen proto, že si myslí, že silnější lidé jsou něco míň... To se jen tak nezahojí a vemte si, kolik holek na následky anorexie umírá.

Vím jak je to krásné zadostiučinění se kvůli takovým ***** mučit hladem. Ale nestojí to za to.

Když už, tak jezte zdravěji, cvičte a hubněte pro sebe a pro své zdráví.


A když se někomu nelíbíte, ukažte mu prostředník.


Jen hlupák vám dá podmínku k sebeničení.


Vím o čem mluvím.


Vaše Viv


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janik Janik | 26. září 2009 v 20:19 | Reagovat

Velmi se mi líbí ta poslední část s tou krásnou větou ukažte mu prostředníček :-).
Mimo jiné, je to pravda, celé.

2 Lizz Lizz | Web | 27. září 2009 v 10:15 | Reagovat

Souhlas s Janikem a vlastně i tebou... Jako u nás doma se tohle nějak zvlášť neřeší, za což jsem vděčná...:) 155 a 50kg?:D dyk to nejni zase tolik.. co by chtěli?:D tsss..xD

3 Floriziel Floriziel | 30. září 2009 v 11:33 | Reagovat

Víš, myslim že vše kolem postavy je ... nevim, zbytečné.
Dokud je člověk zdravý, miluje své tělo a je spokojený. Ať žije, já ho podpořim.
Sám jsem si prošel Anorxii, vim o čem je řeč.
Abys rozuměla, ne kuli váze, kuli sportu.
Víš já jsem částečně vegetarián, nejvíc miluji sice chť jazyku své přítelkyně a čokoládu z jejího břicha. :D:D:D
Ale to asi znáš.
... ale jinak miluji zeleninu, jídlo obecně, je to strašně super když se můžeš dobře najsít, no ne? Prostě si sedneš dáš si dobrej dlabanec a je ti blaze.
Po tomhle článku jsi mi ještě víc sympatická...

Zbytečné je to kuli tomu, že pokud tě někdo miluje... miluje i tvojí postavu, každý detail tvého těla. Tvojí mysli. A kdo by mněnil? Ať jde do prdele. :)

4 ANA ANA | Web | 3. října 2009 v 19:37 | Reagovat

Báro, hlídej si váhu podle vlastního uvážení, abys nevyletěla moc nahoru (70 kilo při tvé výšce už by bylo dost, ale k tomu máš ještě daleko). Jinak si myslím, že váha, kterou uvádíš ke své výšce, je v pohodě. Nevím, kolik ti je let, ale mluvíš o škole, takže předpokládám že střední nebo vysoká.
Myslím, že jsi dost velká holka, abys věděla, co můžeš sníst. Nenech se omezovat od mámy, je to hlavně tvoje tělo a tvoje zdraví. (Ono někdy to je s mámou těžký, mamky se někdy nemůžou smířit s tím, že jejich děti jsou najednou dospělé, mají už vlastní názory a chtějí žít vlastní život...)
Jez, když máš na něco chuť, dopřej si od každého kousek, když to nepřeženeš do extrému, budeš v pohodě.

5 ANA ANA | Web | 3. října 2009 v 19:41 | Reagovat

P.S. a i kdybys to přehnala a šla do opačného extrému, vždycky se sebou můžeš něco udělat, stačí mít vůli. Víš co? Důležité je, aby ses cítila pohodově, abys měla radost ze života, dívala se kolem sebe a brala si z okolí to pozitivní. (Zní to příšerně škrobeně, ale je to tak).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama