Můj žal teď léčí Gregorian

3. června 2009 v 16:29 | Viviana Mori
Ano.

Miluju ty jejich předělávky. Třeba With or Without you, Angels a nebo jednu z mých nejoblíbenějších, The Gift. Ačkoliv to uvnitř se již nedá nazývat plnoplatným žalem, to co mě ničí, je obrovský strach, který se zdá být najednou oprávněný. Oprávněný tak moc, že cítím tíhu na prsou, v žaludku, třesou se mi ruce a cokoliv obyčejného mě vytočí.

Jsem na hraně.


Moje máma taky není v pohodě, to vim. Podezřívá mě z toho, že se vrátila minulost. Krvavá a bolestná minulost. Ale ne, nevrátila se! Ano, byla tu zas, ale už mnohem dřív. Jak tiše přišla, tak sama odezněla a věřím, že už se nevrátí. Nesmí.

Nevrátí se do ničího podvědomí, možná tak maximálně do mého. Ale tak, aby to nikomu neublížilo. Dokonce možná ani mně ne.

Bojím se být doma, chovám se divně. Jsem pořád stejná, usmívám se, blbnu a snažím se mámu přesvěděčit, že jsem opravdu ok. Snad se mi to daří. Musím se snažit a věřit.
Já jsem silná.

Bohužel máma ne.

Vyhrožovala mi dneska sebevraždou a já na tohle prostě nějak nemám. Vím, že kdybych za ní přišla s jakýmkoli větším a "né veřejně schváleným! problémem, probrečí se až k úplnýmu konci.

Co bych pak dělala?


Jak bych s tim mohla žít? To radši budu trpět jako vždy sama, tiše s vírou, která bude jak vyhaslý plamínek.

Zatím jsem překonala všechno, co mi můj život přinesl. Bohužel ostří, které to všechno rozneslo okolo, se zarylo i do mé rodiny.

A rány možná nikdy nepřestaly tepat.

Jo, jsou věci, které ani čas nezahojí.

Ty mé hrůzy nezdolal čas. Ale uvědomění, ponaučení, láska...

A víra, která nakonec vykvetla.

Za stínem bývá vždycky tma.


Vím, že to překonám.

O sebe se nebojím.

Bojím se o ty druhé.


A tak tu sedím, se srdcem těžce tlukoucím, mým tělem prochází uklidňující chrámová hudba a profukuje mým tělem jako slabý svěží vánek.

Je mi zima a chystám se uložit ke spánku.

Budiž nám lehký život.

Alespoň tak, aby naše srdce chtěla s nadějí tlouct.

Děkuji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 4. června 2009 v 8:33 | Reagovat

TAKÉ JE POSLOUCHÁM..

2 Bels Bels | Web | 4. června 2009 v 9:29 | Reagovat

Tůtý, co se děje? Tak nějak nic nechápu. Ale snad se ti vše vylepší! Držím ti palečky, at netrpíš.

3 Floriziel Floriziel | 4. června 2009 v 22:17 | Reagovat

Vivi, ... minulost nech minulostí, o to samé popros mamku. S láskou jí nechte plynout, co bylo bylo, myslim že je řeč o sebepoškozování. Já s tím mám taky zkušenosti, a vždy s láskou žehnám každé jizvě, protože každá měla vliv na můj další život, děkji jim že mě poučily, byly to tvrdý profesorky, ale učit teda uměly.
Myslim že ať máš jakkoliv velký problém, řešení tu vždy je.
ne vždy se nám líbí, ale je tu...

Tak se nadechni, usměj a ...podívej se na sebe, Vivianu Mori, Naší, HVĚZDU, hvězdu na příkopu.
Jsi tak dokonalý tvor, všici jsme, já, ty, tvoji i moji spolužáci.
Podívej se na sebe, a připust si že vše je jak má být, a ty jsi dost silná na to aby jsi podpořila svoji mamku a vytvořila si kolem sebe svět po kterém toužíš.
:)

4 Floriziel Floriziel | 4. června 2009 v 22:17 | Reagovat

Hodně štěstí.

5 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 5. června 2009 v 5:46 | Reagovat

Moc mne mrzí, že jsou taková období, která musíš prožívat... A ano, máš pravdu, "...jsou věci, které ani čas nezahojí." Ale i přesto, nesmíš ztrácet naději... Víru... Musíš být silná. Budu Ti držet palce...

6 Viviana Mori Viviana Mori | 5. června 2009 v 5:59 | Reagovat

Flori: Díky za tak obsáhlý komentář... Musela to být námaha ho napsat, i když jestli máš zkušenosti, tak víš... Víš, mě nevadí, když cokoli trápí mě, a já jsem na tom opravdu líp, už jsem toho proožila tolik, že mě to opravdu posílilo. Ačkoliv jsem si nejdřív myslela, že mě to zabilo. Ano, byla řeč o sebepoškozování. Ty výčitky jsou kruté. Ale... bohužel mé poslední jizvy zahojit nějak nejdou. Jsou to ty nejupřímější a já za to musim pykat.
Ale jsem tu stále, nebojte. A budu.

Skeeve: Díky, budu silná, jsem silná. A víra mě teď drží při životě. :-)

Lidi, neberte moje kejdy tolik tragicky, já je sem píšu abych se  alespoň částečně zbavila té tíhy, té hloubky toho příkopu do kterého jsme téměř spadli :-) Ale zase nechci abych byla za depresivního maniaka s uslzenym xichtem... to už je taky pryč :-)

Díky všem

7 Lizz Lizz | Web | 5. června 2009 v 20:38 | Reagovat

Nesi za depresivního maniaka.... Každý máme občas takovýhle chvilky... A musím souhlasit s Flori... Jediný co se dá dělat je pokusit se na minulost zapomenout... jenomže někdy to prostě nejde... a navíc minulost nás ovlivnila  a dělá nás takovými jakými jsme.. přesto je na některé její části lepší zaomenout... budu držet palce at se t zlepšíé ;-) btw. ty písničky jsou super.x.D

8 Floriziel Floriziel | 5. června 2009 v 22:08 | Reagovat

Jo, a jsi moc hezká.;)

9 Viviana Mori Viviana Mori | 5. června 2009 v 22:32 | Reagovat

Flori: (rudne až za ušima) a nesměle děkuje, ovšem ví, černobílé fotografie dělají svoje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama