Ze života porcelánu

6. května 2009 v 18:01 | Viviana Mori
Dokud je tu malá šance smát se, budu optimista...
Dokud ještě všechno neskončilo, chci pokračovat...

Tak nač smutnit a vkládat sem básně mého klasického stylu - smutné a nostalgické, když na to bude ještě času dost...

Proto vkládám své staré známé optimistické dílko...


Ze života porcelánu


Mám závoj z okurky,
a žluté oči z kaše.
Tak jezte vy potvůrky!
Zde večeře vaše!

Neloudejte se vy páni!
Nebo zima bude mi!
Na porcelánové pláni,
stydne jídlo, tuhne mi!

Dávej bacha, na ten stůl!
Přestaň do něj drkat!
A jez slušně, nejsi vůl!
No snad nebudeš krkat!

Nechápu ten smutný úděl,
koukat lidem do pusy.
Radši bych v polici seděl
a počítal kaktusy.

Marná sláva, marné přání.
Už nestojím ani halíř.
Tak aspoň jezte bez váhání!
Když už jsem ten bílý talíř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janik Janik | E-mail | 6. května 2009 v 18:06 | Reagovat

Jo!Konečně!Toto dílo má můj palec:-).

2 Lizz Lizz | Web | 7. května 2009 v 18:12 | Reagovat

Jejda.... nezvyk... ale i tk je to pěkný... trochu optimismu neškodí...:)

3 Floriziel Floriziel | 12. května 2009 v 12:37 | Reagovat

Zvláštní...občas usměvné, občas ne... moc hezké.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama