Zametat po sobě bolí

25. května 2009 v 15:59 | Viviana Mori
Ještě předtím než jsem doopravdy přestala psát a pokoušela se o svou poslední poezii, sesmolila jsem dva konečné vzdechy. Dvě básně. A tahle je jednou z nich. Bohužel jsem si až pozdě uvědomila, o čem vlastně je. Je to taková tečka za utrpením a když jsem jí psala, byla jsem šťastná, ačkoliv by se tak oproti dřívějšku nemuselo zdát. Ta druhá báseň, kterou uveřejním později, je už začátek nové cesty...

Zametat po sobě bolí

Nevidím tvé stopy.
Přecejen´s je posbírala než jsi odešla.

Ale já...

... já si chtěla hrát.

Třeba i na štěstí, které mohu rozfoukat.

Jaktože ses ani nezeptala,
jestli smíš z půlky dělat celek?

A z celku půli,
jen když to trochu zabolí..


Odešla ses sama sbírat mezi domy
a svět trochu jinak číst..

Nechápu to...

Vždyť tady jsou dveře
a polštáře plné slz.

Neboj, nemusíš je prát.

Zkus je jen chápat...

Jak mohu usnout, když neslyším tvé prsty škrábat
o pelest?

Chybí mi všechno, co jsi chtěla.
Sny našeho života...

Měla jsem je ráda.

Ani věkem jsem se nezměnila.

Jen bolest...
nechala mě tady,

v rukou věčných zmatků,

v časech,

kdy ani klavír,
nemá sílu hrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Romi Romi | Web | 25. května 2009 v 16:08 | Reagovat

Krásné:)

2 rohlajz rohlajz | Web | 25. května 2009 v 20:51 | Reagovat

zajímavé a pěkně

3 Lawiane Lawiane | Web | 26. května 2009 v 18:29 | Reagovat

Krásně napsané a hezky depresivňoučké

4 Lizz Lizz | Web | 29. května 2009 v 14:41 | Reagovat

Pěkný a  zajímavý jako obvykle.. :) talent....:)

5 Floriziel Floriziel | 29. května 2009 v 21:44 | Reagovat

...ano je to těžké, ale výsledek stojí za to. :)

6 David David | E-mail | Web | 25. června 2012 v 12:54 | Reagovat

Moc pěkný blogík. Ještě juknu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama