Bez úspěchu, však s úsměvem na rtech...

22. května 2009 v 12:41 | Viviana Mori
Včera jsem myslela, že mě potká infarkt. Dělalo se mi mdlo, bolelo mě u srdce a přepadaly mě myšlenky na smrt... Ne, nebojte, nejsem nijak zvlášť nemocná (krom hlavy a nervů :-D), jen jsem myslela, že když už se tak stresuju, bude den stát za to. Měla jsem být zkoušená z ekonomiky, abych si vylepšila skóre, které směřuje k čisté pětce na výzo. No..taky že jsem byla zkoušená. Jenže co... Ani jsem si neškrtla!!!

Víte proč? Úča minule povídala, že bude zkoušet z nákladů, které jsem se naučila a uměla je fakt dobře... Jenže z těch vyzkoušela jen první dvě holky a nám dala nejnovější látku.
Neuměla jsem nic. Ještě mi řekla, ať se vrátim do třetí třídy a obracela nademnou oči v sloup....

ÁÁÁÁÁÁÁ, takovej trapas!

Zkoušení se protáhlo na dvě hodiny. Jedna část proběhla na ekonomice a druhá měla být o obchodním provoze, který máme až čtvrtou hodinu. Tak jsem se ty dvě hodiny mezitim učila ty nečekané pojmy. Ani tak jsem neměla šanci.

Asi jsem úplně blbá, ale mě připadalo, že to o čem mluví slyšim stejně poprvé. Ačkoliv jsem myslela, že jsem z toho šprtání dost pochytila. Na houby!

Pak z účy vypadlo, že po praxi budeme psát ještě test! To jsem se nemusela takhle ponižovat! navíc bude možnost donést seminárku... Grrr, zabít a uškrtit málo...

Dnešek byl dobrej v tom, že jsem na chvíli byla na sebe hrdá. A to při ájině, když jsem dostala (a pár dalších spolužáků též) bonbon za nejlepší a nejvtipnější bulvární článek :-) Učitelka - taková přísná baba to je - se asi zbláznila, protože spoustu těch prací četla nahlas a co u toho předváděla... Takový divadelně hysterický výstupy :-D A ještě bonbony nám dává...

Co se to děje, světe?

Psali jsme test z matiky, což bude pětka jak vyšatá... Super no... Už na to seru.

A pak se stala nepříjemná věc. Šli jsme s Verčou na záchod a jí spadnul mobil do mísy... Chudák, měla takovej krásnej novej mobil, dostala ho jako předčasný dárek k narozkám... Bylo mi to fakt líto. Se mi tam rozbrečela a bála se jít domu. Chtěla jsem jít s ní to řešit a podpořit jí, jenže bych zase nestihla vlak a zabalit si na přítelovu chatu. Pech...

Tak takhle žiju... Samé stresy, výpadky a přesto přežívám s úsměvem na rtech... Tohle že jsem já? Nikdy jsem nebyla tak silná a odhodlaná všemu čelit jako v těchto dobách...

Jsem to vůbec já? :-)

Všechno se zvládne...

A dokonce slibuju, že až se vrátim a přežiju první dny praxe, tak sem vložím poslední části mého zájezdu s fotečkama a taky napíšu další kapitolu své roztodivné povídky :-)



Mějte se krásně!

Vše Viv
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | Web | 22. května 2009 v 17:30 | Reagovat

Teda ty máš život xD Závidím ti úsměv na rtech,mě spíš poslední dobou rozčiluje, když na mě spolužačka každý ráno útoči s tím,že se zas tvářím jak kakabus (a kdo mívá po ránu záchvaty smíchu?) a vychovatel zase prudí,že nemám bejt takej pesimista. Pch.. Tvé kámošce to ale vážně nezávidím! Nevím co bych na jejím místě dělala já.

2 rohlajz rohlajz | Web | 22. května 2009 v 20:41 | Reagovat

zajímavé.   škola je na nic.  stejně to potom k životu neužiju..ale nezávidim ti to. užij si chatu:)

3 Floriziel Floriziel | 23. května 2009 v 14:25 | Reagovat

No hele škola...to je nokonečný téma, je to ... nemám to rád. Ale věřim, že ty, já a všici co s tim mají problém to zvládnou. Hodně štěstí... a těšííímmm sseeeeeeeeeeeeeee! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama