Mlčenlivé proutí

16. dubna 2009 v 19:08 | Viviana Mori
Věřte, nechci vás trápit, ale neodolala jsem tomu pokušení... Musela jsem tenhle delší básnickej výlev sem vložit. Znamená pro mě hrozně moc... Má síla kdysi lehla popelem, když jsem tyto řádky dokončila. Doufám, že se bude líbit.

P.S Lze to pochopit mnoha způsoby, ačkoliv otázkou zůstává, zda-li je nutno poezii vůbec chápat. Někdy stačí jen otevřít srdce a vnímat.


Mlčenlivé proutí


Ještě dnes se zkusím
...s vůní pohádkových bublin ...
naposledy obléci
za průsvitného člověka, co po pomněnkách voní.
...a přiznám si pár svých prokletí...

Na každém začátku
mě odmítalo poslouchat tělo.
...to vím a vzpomínám s ospalou láskou...

Pak stezkou jara
jsme pluli na hliněnných, kávových slzách.
Vytékaly zespoda ze - mě
A pot byl ještě
snad příliš studený.

...spím i když to stále ještě cítím...

Je pravda, že dnes se mi
...zimní odchod se svěžestí...
již doopravdy nelíbí.

Hned takhle po úsvitu
bych raději snídala
jen čvrtinu
svého žití

Však hodiny si troufly
všechny roční chody
pojíst naráz.

A předhonily moje sny.

... vždyť i Měsíc je po zítřku jen oko v černých silonkách
těch co zde zbyli
jako rozházené perly
umírajících velryb...

...bohužel či bohudíky...
Teprve po včerejším tání
někdo otevře láhev svého poblouznění

A já snad s malou špetkou pelyňku
okořením svoji sudbu.

"Ať se v té rukama uhlazené peřince
samým štěstím
udáví."


...dobrotivost žal přináší...

Já to opravdu tuším...

...jsem již skoro stejná,
jako ta střapatá chudokrevná zem.
Objímám prach a sténám
pod pokušením unést víc.

Ale přeci ještě musím, naposledy zavřít oči.
A jako vždy před spaním přemýšlet.
...ano...
Ještě dnes se pokusím
vstoupit do tajemných zákoutí
šepotu stromů.

A zeptám se rodičů, zda cítí tu vůni
spálených šatů.
...ona mě stále provází po výšinách...

A motýli po těle, se budou o mě s citem prát
a ševelit ...

Nelze se stále skrývat pod těmi vzlyky
...třeba ještě jednou v milovaných očích zasvítím.
a na jaře možná vykvete má první sedmikráska...

...nemohu na to přijít...
Co se stalo s barvami každodenních vteřin
... vždyť prach víří a slepota
je světlo onoho světa.

...zkuste se někdy, dívat srdcem...

Co vlastně bylo... pod tím nitrem
...mami, zeptej se zeleného esa a neodcházej za mnou...

Všichni jsme hledali, to světlo v korunách
...pamatuješ...
A já si dřív myslela, že lze chodit po mracích
a tolik si přála postel s nebesy.

...co volánek to krůček k Bohu, tak vzpomínáš?...

Již jsem pochopila, že všechno to byla živá lež.
Stejně se tenkrát skryl za tím závěsem

...když jsi nade mnou stála s tím černým saténem
a zlobila se...

a přes ty mé kávové slzy, víš... už bys ho stejně
nikdy nenašla.

...ten poslední výdech mě bolel...





...včas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ainë SB♥ Ainë SB♥ | Web | 16. dubna 2009 v 19:39 | Reagovat

Nejvíc se mi líbí ty první verše:
Ještě dnes se zkusím
...s vůní pohádkových bublin ...
naposledy obléci
za průsvitného člověka, co po pomněnkách voní.
...a přiznám si pár svých prokletí...
Je to nádhera, z tvých básní mi běhá mráz po zádech :)(Myslím v tom dobrém slova smyslu, snad chápeš, co tím chci vyjádřit XD)

2 Lizz Lizz | Web | 17. dubna 2009 v 10:23 | Reagovat

píšeš opravdu skvěle.... ta básnička se ti opravdu moc povedla...;)

3 Bels Bels | Web | 17. dubna 2009 v 16:10 | Reagovat

Ohz,tak na tebe teda nemám xD Krása

4 Bels Bels | Web | 17. dubna 2009 v 16:29 | Reagovat

Nojo,opět píšu sem xD Tak trochu jsem si to tady pročítala a musím říct,že se mi tady fakt líbí. Přidám si tě do oblíbených stránek,neva?;)

5 Bels Bels | Web | 17. dubna 2009 v 18:20 | Reagovat

O,jsem poctěna xd Né fakt,ty bude určo fajn človíček;) Jinak nemám tušení co mám ted za známky,ale přecejen to asi nebude nic příjemného xD

6 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 18. dubna 2009 v 12:30 | Reagovat

Ahoj děkuju ti za tvůj názor =o) a pochvalu designu.....ty máš taky moc pěknej design =o)

7 Lawiane Lawiane | Web | 21. dubna 2009 v 18:03 | Reagovat

Týjo. to je dlouhý, ale krásný, jako vždycky :-)

8 zapomenuta zapomenuta | Web | 22. června 2009 v 4:00 | Reagovat

Máš takové pohádkové a snivé verše. Krásné, když chce člověk uniknout od reality, ale také tak trochu sladce naivní.
Pěkne napsáno, ale ztrácím se občas ve formě. Nepochopila jsem u některých řádků ty tečky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama