Sbohem

21. března 2009 v 20:22 | Viviana Mori
Takže, myslím, že takhle básnička patří k povedenějším začátkům, alespoň se mi vyvedly ty rýmy :-) Jsem s ní spokojená do teď, i když můj věk a nezkušenost v poezii tam byli stále velmi cítit. Jinak když jsem psát začínala, měla jsem opravdu velké problémy sama se sebou, s depresemi a tak, a podle toho má tvorba vypadala. Prostě typické uvolňující veršíky. Taky jsem se trochu zbláznila do jedné zpěvačky, hraničilo to s posedlostí a od toho vznikla první sloka. Ovšem ve skutečnosti, jak tak na to pokaždé s odstupem času koukám, je význam hlubší a jinačí než jen nějaká poblázněnost.




Sbohem

Hledala jsem jednu ženu,
co života mi vrátila,
však její kroky nedoženu,
navždy jsem ji ztratila.

Hledala jsem toho muže,
co ve větru smutně vlál,
však jedna růže nepomůže,
zmizí vše co kdysi dal.

Hledala jsem jedno dítě,
co neznalo starostí,
pavouček naň napřáh sítě,
zbyly slzy hořkosti.

Hledala jsem onu lásku,
svou sílou je tak pověstná,
život svůj jsem dala v sázku,
neb láska je nezvěstná.

Proč zde píši tyto řádky,
na tváři slzy kanoucí,
okamžik to bude krátký,
smrt už mi jde pomoci.




Copyright © Viviana Mori
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 21. března 2009 v 21:45 | Reagovat

Milá Viviano Mori...

Tato báseň na mne udělala dojem, jako ostatní Tvé básní... Máš talent... Já mohu jen obdivovat a závidět.....

2 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 21. března 2009 v 21:46 | Reagovat

*básně... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama