Duševní disharmonie

16. března 2009 v 16:29 | Viviana Mori
Tato část je věnována Mírovi, kterému přeju hodně sil. Bohužel vím, že si to nepřečte. Bude to až tehdy, až všechno bude jak má být.



ÚVOD

Stala se taková nepříjemná věc. Přítelova máma na chatě nešikovně uklouzla a zlomila si kotník a čéžku... A já ho nedokázala nijak povzbudit, naopak, vzedmul se ve mně náhlý obrovský vztek. Nálada jak z alkoholický léčebny, kde se nedobrovolně abstinuje... Měla jsem takovou divnou chuť a pocit prázdnoty v puse... Nenapadalo mě, čím to může být, krom toho že jsem sobecká a chladnokrevná mrcha. A pak mi došlo, že se to stalo proto, že jsem ji zase oslovila. Probudila jsem ji...

Svou milovanou Loren...



*

Dlouho se neozvala. Byla jsem za to ráda. Neslyšela jsem její zvučně šeptavý hlas za svým ramenem každé ráno na eskalátoru. Nebylo mi chvílema obrovské vedro z návalů její společnosti, ba ani zima z jejích pohledů. Prostě usnula hlubokým spánkem. A mě bylo fajn. Probudila se ve mě opravdová a něžná láska. To ji donutilo vyklidit pole, zavřít ta její modrá, černě podmalovaná kukadla a....nedýchat.

Kdo teď dýchal, jsem byla já. Mé ruce již nerozplétaly odevzdaně každý večer před usnutím její copy.

Našly někoho, koho mohly objímat. Kdo ji mohl tisíckrát nehradit... Téměř ve všem.

Jenže štěstí a rovnováha jsou něco velmi křehkého.

Včera jsem si všimla, že ačkoliv její drzý jazyk stále nezapomněl na ostří některých slov, je slabá. Ta láska, klid, mír a především naděje, ty ji ubraly děsivosti a moci, kterou měla nademnou. Snad proto nezastavila mé prsty, když vyťukávaly omluvnou esemesku a pozdrav pro jeho maminku. Jen se vztekle ušklíbala, prskala jak rozzuřená kočka a chtěla mě svou negací nakazit. Málem jsem tím telefonem třískla o zem s přesvědčením, že je to vážně na nic, že ho vidět přeci nechci...

Ale... ne. Neudělala jsem to. Má láska je v ohrožení, kvůli ní. Nedovolím, aby mi zničila poslední světlo, které se mi rozhořelo v duši. Překonala jsem ji i sebe. Sebe i ji.

Nás obě.

A přitom jednu jedinou.


Včera.


Zase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 child of the starlight child of the starlight | 16. března 2009 v 19:34 | Reagovat

To ti přeji hodně síly, na cestě...která není zrovna bez hrbolků.

2 Viviana Mori Viviana Mori | 16. března 2009 v 20:42 | Reagovat

Moc děkuju, fakt jsi mě potěšil... Věřim, že to půjde...  :-)

3 Janik Janik | 16. března 2009 v 20:47 | Reagovat

Držím palce, jistě to není vůbec jednoduché.

4 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 20. března 2009 v 15:58 | Reagovat

Ach... Ty nástrahy osudu... Někdy je až žalostné, co se nám vše může stát... Ale Ty to snad zvládneš... Určitě nebudu jediný, kdo Ti bude přát mnoho zdaru a sil ke zdolání toho všeho, které budeš jistě potřebovat...

5 endless endless | 30. března 2009 v 19:32 | Reagovat

Ať to je ve skutečnosti jakkoliv, co se psaní týká, lepšíš se.

Je-li to vůbec možné ,-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama