Měsíc tam pořád je... já vím...

18. ledna 2009 v 16:04 | Viviana Mori

Měsíc....



Měsíc je jeden z nejzáhadnějších objektů, které vidím pokaždé, když vyjdu v noci do ulic. A upřímně mě mrzí, když ho zakrývají mračna a jeho svit nemůže pohladit mou tvář. Ovšem někdy spolu s mraky vytváří krásné živé magické obrazy přímo před našima očima.
Dřív jsem se svými blízkými lidmi proseděla celé noci za oknem a vyhlížela příchod Měsíce. Sledovala jsem celou dobu jeho noční pouť. Zvlášť když jsem byla malinká, babička se ze mě mohla zbláznit. Musela mi ukazovat hvězdičky a ke každé se vázal příběh. To jsem takhle proseděla na okně třeba půlku noci.
Je neuvěřitelně zvláštní, jaký má měsíc vliv na spoustu dějů na zemi. Nemyslím tím jen příliv a odliv nebo náměsíčnost.

Kolik z vás zaznamenalo, že před úplnkěm býváte nervóznější? Můžete spát, když vám luna vyloženě zírá do tváře? Já ne.

Můžete dát plný prostor svým myšlenkám. Někdy jde z měsíce až veliký strach. Vždyť již od dávnověků se vypráví historky o vlkodlacích (lidech, kteří se za úplňku proměňují v krvelačné bestie), o čarodějnicích, kteří za plného měsíce páchají zlo a vysokou magii. Démoni si vybírají úplněk jako nejvhodnější dobu pro své povstání a reje... Střezte se té noci.

Měsíc už sám o sobě je inspirace k nejrůznějších příběhům. Váže duše k umění. Vždyť kolik básníků opěvovalo svit luny? Pro někoho byla symbol romantiky, souznění s duší nebo čisté přírodní krásy. Pro jiné symbol samoty, děsu, moci a snad i tajemných dálek.

Zajímalo by mě, jestli někdo věřil či stále věří, že za úplňku se plní nejvroucnější a nejhlubší přání? Noc je sama o sobě nádherná a kdo pochopí a uchopí v duši její kouzlo, může prožít nevídané krásy.

Vzpomínám si, jak jsem trpěla ztrátou blízké bytosti. Moje bolest byla obrovská a nešlo ji utěšit
jinak, než abych znovu, alespoň na chvíli mohla být s ním... Oknem jasně zářil svit luny a já se
hořce přes slzy ptala, proč musím tak trpět, když vím, že už je vlastně šťastný. Poprosila jsem, unavená a v polospánku, abych ho ještě alespoň na chvíli spatřila. Ten skutek mě donutil zavřít oči. Cítila jsem, jak mnou proplouvá klid a útěcha. Cítila jsem jeho přítomnost. A ve snu jsem se s ním setkala. Bylo to tak šťastné i smutné zároveň. Šťastné, že jsme zase spolu. A smutní, že to už nemůže být nijak jinak, než ve snu. Přání se splnilo a já o té noci napsala báseň.

Měsíční světlo může tedy utišit. Může pomoct, když bloudíme v lese a on je jediné naše světlo. ovšem Měsíční světlo dokáže i krásně zavařit. Byl mi vyprávěn příběh dívky, která pod vlivem úplňku vstala z postele a doma pustila všechny kohoutky. Byt byl vytopen. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Slyšela jsem horší příběh chlapce, který v tomto opojení vylezl na střechu a spadl.
Tohle jsou věci, které jdou těžko podchytit.

Měsíc jako takový je krásný. Jeho světlo dokáže povznést, potlačit bolest a dát naději. Ale dokáže být zrádné a může ublížit, vyděsit, i vzíti klid. Proto není dobré se nechat zaslepit.

Měli jste tu čest s jeho tajemstvím? Pokud ano, možná mě chápete a nebo se mi smějete, protože víte mnohem více.

Zkuste někdy otevřít za úplňku srce. Vypusťte své sny a dejte jim volnost. Třeba budete na chvíli šťastní. A nebo se budete bát, jako kdyby vše, v co se nevěří, bylo skutečné...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Poppet Poppet | Web | 26. ledna 2009 v 0:18 | Reagovat

Měsíc je neuvěřitelný. V teplejších dnech ho chodím často na zahradu pozorovat. Ale nikdy jsem se na ním takhle nezamyslela.

Už ti někdo říkal, jak duchaplné tvoje články jsou? :)

2 Viviana Mori (autorka blogu) Viviana Mori (autorka blogu) | E-mail | 26. ledna 2009 v 10:50 | Reagovat

Poppet... jsi první :-) Když píšu články, tak si kolikrát připadám mírně bez sebe... možná to bude tím.

Né, je fakt, že vždycky jsem se snažila prokluzovat pod povrch věcí a poznávala je z hlubší a osobní stránky, takže to v mých článcích něco zanechá. A taky mě lidi považují za magora :-)

3 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 13. března 2009 v 23:27 | Reagovat

Měsíc... Já mu připisuji nadpřirozené vlastnosti a věřím, že tomu tak je...  Ale možná jsem jen moc velký snílek... Možná až moc duchovně založený... Miluji Měsíc... Noční nebe... A vím, o čem mluvíš, neboť tak často zažívám tolik různých a nepopsatelných věcí ( a hlavně pocitů), které se někdy podobají i tomuto, co jsi napsala v tomto článku...

Jinak... Moc hezky napsané... :) Asi si to přečtu ještě jednou, než půjdu spát... :)

4 Bels Bels | Web | 17. dubna 2009 v 16:09 | Reagovat

Oho,to je moc krásný a zajímavý článek. Tleskám! Skvěle jsi popsala nadpřirozenost měsíční noci.
Znám to,noc je nádherná. Tajemná a někdy i děsivá. Vážně super.

5 ANA ANA | Web | 4. října 2009 v 22:15 | Reagovat

Co víš, Vivian, třeba tyhle povídky a úvahy jednou vydáš jako knížku... ono se to vážně dobře čte!

6 Míra Míra | 18. října 2009 v 23:40 | Reagovat

ViVi,
pamatuju si to jako dnes. Byl jsem v Poříčí a seděl v chatě na schodech, co jdou nahoru do patra. Koukali jsme se na televizi, ale mě za lesem upotal ten býlý, chladný, ale přitom nadějný svit měsíce. Vykukuval za špičkama stromů. Čím víc jsem se do něj zakoukával tím víc mě pohlcoval. Krásně jsem viděl, jak cestuje, jak stoupá nad stromy. tam nad rybníkem... Těch asi dvacet minut jsem z těho nezpustil oči. Bylo mi šum a fuk, že v televizi dávali nějakej dobrej film. Magie toho měsíce mě dostala, celýho mě pohltila. Když nám to vyjde, budeme se někdy koukat spolu:-* Tenhle článek se ti moc povedl. Chtěl jsem jít spát, ale tenhle článek mě natolik oslovil, že i přes únavu a nevolnost, jsem se od něho nedokázal odtrhnou. A jak vidíš i komentář nedokážu k tomu napsat kraťoulinkej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama