Bradavice, potrhlost a výflus :-D

8. ledna 2009 v 16:47 | Hvězda na příkopu
Z poutí padlé hvězdy - Výpisek první


Bradavice, potrhlost a výflus


Myslím, že jsem si udělala docela zajímavou ostudu. Noc ze 7.1 2009 na 8.1 téhož roku...
Byla večeře. Měla jsem se svou čarodějnickou kamarádkou přespat u přítele Spejsiho. Pěkná tragédie... Nejdříve mi na bradě vyrašila obrovská černá bradavice. Prý je to z kouření a ze smogu... Ho hó, že by apríl v předstihu? Nakonec se zase postupně ztratila, takže mě v tom škaredém stavu moc lidí nevidělo. Byla vskutku zima, ale přesto jsem se natáhla do červené minisukně a síťovaných punčoch. (ach ta zlatá proměna do člověka) Na večeři bude spoustu chlapů, tak je to nutné.

Ještě před véčou jsem u Spejsiho musela krmit asi deset malých dětí, které se tam kdovíodkud přimotali. Podávala jsem jim kaši... Né, že by byli vděční. Jen tupě zírali...

A to si představte, že záchod tam byl prosklenej, takže nebýt těch čtverečkovaných závěsů, každý by vám mohl čumět do ulevujícího xichtu... katastrofa.

A to jsem ještě měla spát na gauči, abych přikládala do kamen. Nádhera fakt, pojem návštěva mu nic neříkal?

Večeře byla vtipná. Stůl se nemohl nazývat zrovna přeplněným, podávala se jen nějaká drůběž a červené víno... Podivné. Okolo stolu samí tlustí chlapy v postarším věku. Někteří byli i známí z televize, co jsem tak koukala.

Naproti mě si sedl pán okolo 50ky, prořídlé šedivé vlasy, krátce ostříhané a jeho rysy by mohly leckoho iritovat. Stejně jako mě. Ale tentokrát se stal předmětem mého zájmu.

Dali jsme se do řeči... Kocovina mi brání si vzpomenout, o čem jsme hovořili. Dříve jsem se s tímto pánem již několikrát setkala. To vím. Ale zjevně si mě nepamatoval.

Určitě jsme řešily mou nastávající kariéru a taky jsme trochu flirtovali. Jo jo. To bude ono.

Nakonec jsem se odhodlala sníst kus toho žvance. Jenže v tu dobu zrovna někdo říkal vtip a navíc to víno bylo moc kyselé, takže jsem vyprskla a všechno to vyflusla do rohu místnosti. Hosté to viděli. Ty pohoršené výrazy! Jen onen pán naproti mě se upřímně smál a já se smála taky, jak malej harant.

Jen Spejsi se tvářil nějak smutně.

Asi ho zklamalo přesvědčení, že opravdu nejsem normální, a že vážně nejsem něco jako člověk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janik Janik | 9. ledna 2009 v 21:31 | Reagovat

Lidičky, todle má šmrnc :-)

Nejenže se mi líbí, že je to vtipné, ale kdo by se nechtěl - a to si sáhněte každý do svého svědomí- podívat do soukromí hvězdy? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama